Maskování špagetové dýně

Po řadě večeří založených na párcích, nudlích a rybích prstech mívám pravidelně nutkání udělat něco zdravého. Tentokráte to začalo špagetovou dýní. Mě to přijde být prostě strašně humorné, že z tykve dostaneš hromadu nudliček. Díky výhodným nákupům v supermarketech mi ležely na kredenci už dvě. Bylo třeba jednu zpracovat.

Zdroj: Eat within your means

Pokus zkombinovat několik receptů na přípravu špagetové dýně nevyšel. Začala jsem super vychytávkou a nakrájela dýni na tlustá kolečka. Díky tomu lze dosáhnout nejdelších možných nudliček. Pak jsem kolečka upekla (přepekla). Pustila jsem se do přípravy receptu s šalotkou a šalvějí a až pozdě zjistila, že do receptu patřila dýně syrová. Výsledek se podobal řekněme pomazánce s pěkně ostrým akcentem česneku. Úspěch u rodiny? Zero! Pomazánku jsem jedla dva dny sama. O to nic, ale i přes mou snahu bylo množství dýně přece jen nad mé síly. Co s tím zbytkem?

Zdroj: Smooth cooking

Osvítila mě vzpomínka na obědy v korejské závodce....placičky, co se namáčejí do sójovky! Recept měl zachránit zázračný Pinterest. Obrázek odpovídal mé představě, zato výčet ingrediencí byl mimo mou představivost. Od náhradního složení, co z toho vzešlo by dal ruce pryč i Babica. Jediná shodující se složka byla malá lžička cukru. A věřím, že to byl zaručeně důvod proč to vlastně děcka snědla. Dalším důvodem by mohlo být i to, že byli oba vyhladovělí. Než jsem mohla servírovat mé "korejské" placičky, zdlábli spolu půlku brokolice a půl sáčku rýže. Placičky jsem raději podávala bez komentáře a jen opatrně čekala na reakce. Jak už bylo řečeno, dětem chutnalo, zbytky jsme dojedli, účel splněn.

Zdroj: Lands & Flavors

Pro odvážlivce přikládám recept na můj výtvor:
½ na hrubo nastrouhané cukety¼ špagetové dýně na šalotce se šalvějí (recept zde)2 vejce2 lžíce špaldové mouky1 lžička cukru½ lžičky soli
Smíchat a osmahnout placičky.

Výjimečný úspěch. Málokterý pokus propašovat dětem něco, co už jednou nechtěli, projde. Budu snít o tom, že jim to bude příště chutnat stejně. Zkušenost však říká, že to, že něco jednou jedli vůbec neznamená, že to budou jíst zas. Hlavně když v tomto případě někteří zaměnili strukturu netradiční dýně za vajíčko ;)

Co se podařilo zamaskovat vám?


Díky, že jste si našli čas.

Michaela
hnizdeni@gmail.com

sémiotický rozbor: Nezasadím strom, zasadím rybíz!

V poslední době čtu články a sleduji přednášky na témata jako je youtubering, copywriting a marketing. Možná je to mou selekcí, ale těší mě, že komunikace vztahující se k prodeji všelikých statků a služeb přestává být primárně o manipulaci. Naopak přesvědčování, překrucování a necitlivé zacházení s propagací, mívá na publikum spíše odpuzující účinky. Jenže, když je třeba myslet na konzumenty jako na lidi a ne ovce, a dodávat jim jen to, co chtějí, je třeba umět se podívat na skutečné významy našich sdělení. Sdělení alias informací - komodit informační společnosti, toho co nakonec rozhoduje o úspěchu či neúspěchu na trhu čehokoli. Náhle přicházejí k užitku nástroje humanitních a sociálně orientovaných oborů, o jejichž praktičnosti pro běžný život často pochybovali i sami absolventi studia výše zmíněných vědeckých směrů. A tyhle myšlenky mě několikrát obrátily ve vzpomínkách na sémiotiku. V tomto článku se vracím do studentských let a šťourám se ve svém přístupu k lidskému bytí.

Nastínění atmosféry a motivace

Květen, šeříky, to vždycky myslím na školu a maturity. Na gymplu jsem jich zažila šest a truchlila pro odchod každého ročníku. Když jsem nedávno probíhala areálem Sokolíku, zaregistrovala jsem malý ovocný keřík podepřený dřívky. Že nejsem žádný zahradník, viděla jsem rybíz (ač je to nejspíš angrešt). A jak si tak běžím, hlavou mi jde rým "Nezasadím strom, zasadím rybíz." Motto, které si dala naše třída na maturitní stužky. Vzpomínám si, že nikdo tenkrát s ničím moc zajímavým nepřišel, možná byly ve hře nějaké klišé. Pak spolužák Jakub na tabuli napsal tohle. Třídnímu a pár lidem, kteří jsme byli dostatečně arogantní, abychom ostatním vnutili svou představu, se text líbil a vůbec, z nedostatku relevantních alternativ se natiskl na vínové koženkové pásky stříbrným písmem právě tento text. Dovolím si říct, že nikdo z nás moc nedokázal vysvětlit, co tím chtěl vlastně básník říci. Já si vzpomínám, že jsem měla z toho motta takový rebelský pocit. Ale přitom nebylo prvoplánové a ještě k tomu jemně poetické. Každý od babičky po prváky si v tom mohl najít, co chtěl, ale spíše si myslím, že to nestálo nikomu za snahu. Vím, že mi bylo dost líto, že nás v tom tenkrát ve třídnické hodině náš profesor literatury nechal a význam nepomohl už ve chvíli, kdy byl text vybrán, více rozkrýt. Takhle zpětně mě napadlo, jestli bych to motto nezkusila přece jen rozšifrovat a přesvědčit se, jestli může mít pro můj současný život nějaký význam. Stojí za to se ho stále držet? Rezonuje s tím čím jsem?

Nástroj

Sémiotika. Snad nikoho neurazí, že se mi asociuje spíše jako insider joke z mediálních studií. Stejně jako pojmy diskurz a paradigma. Nevím, jestli se s touto disciplínou dá vůbec setkat někde jinde. Snad ji v trochu jiné formě vytahují na ty, co mají něco více do činění s cizími jazyky. Sémiotika pomáhá rozkrývat význam znaků, symbolů, pojmů a je to nástroj právě dělaný na takové výzvy, jako je naše maturitní heslo. Sranda nesranda, blbé je, že kdyby to, co slova diskurz a paradigma představují a otázky, které otevírá sémiotika, chápalo a bralo v úvahu více lidí, bylo by nám na světě nejspíš zase o něco lépe. Všechny totiž tak trochu říkají, že dokud si jasně neřekneme, co který pojem vlastně znamená, můžeme vést diskuse o čemkoli donekonečna, prakticky bez šance na shodu. Je totiž více než pravděpodobné, že ač používáme stejná slova, bavíme se přesto často každý o něčem zcela jiném. 

Hmm a tady trochu bokem... Výše jsem psala, jak je kdekdo citlivý třeba na skrytou reklamu. Ale na to, jak politici zkreslují významy, se mi zdá, že možná zase tak citliví nejsme. A nebo platí varianta, že přibývá vnímavých obého, jen je ještě pořád dost těch, co vnímaví nejsou. Konec vsuvky.

Já se s pomocí amatérské sémiotické analýzy zkusím zamyslet nad tím, jestli jsem se dosud v životě řídila posláním našeho poetického motta. V tomhle místě ještě vytáhnu jméno de Saussure, Věděla jsem, že za základy sémiotiky stojí hlavně jedna osoba, ale kdyby tohle jméno bez velké námahy nevysypal z rukávu jeden intelektuál na baru U Černého kocoura, tak bych ho tu neměla. (A to by určitě byla velká ztráta pro množinu klíčových slov, které jsou zde použity) Nevím, jestli to dává smysl, ale pro zachování přirozené naivnosti příspěvku, jsem na jeho téma raději nic cíleně nečetla a zkusila ho zpracovat jen z toho, co mé mozkové spoje po letech zachovaly.

Analýza

Nezasadím strom, zasadím rybíz!

Verš si zakládá na intelektuálním humoru. Jde o nadsázku. Vykřičník dává zprávě říz a rozhodnost.

nezasadím

Představuje revoltu mládí a pubertu. Dělání opaku toho, co se očekává. Je to vzpoura tradici a přerušení kontinuity.

strom

Je tradice a dlouhověkost. Konzervativní hodnota, která přetrvá generace. O tom jaký to bude strom, jestli lípa, dub nebo kaštan rozhoduje zvyk. Strom je v přeneseném významu životní poslání a myšlení ve velkém. Může představovat trvalý projekt – rodinnou firmu, generační dům nebo založení sportovní ligy. Když se na strom podívám jako na povolání, je to tradiční uznávaný obor činnosti (který vyberou rodiče). Když na strom myslím jako na cestování, vidím Hanzelku a Zikmunda. Strom je dar budoucím pokolením, je totiž možné, že většinu svého života z něj nebudu mít žádný prospěch.

zasadit strom

Strom se sadí, aby bylo zanecháno něco trvalého. Strom se sadí s myšlenkami na budoucnost. Strom zasadí, ten kdo dosáhl dospělosti a přebírá zodpovědnost. Udělat to, co dělaly předchozí generace. Držet se obvyklých postupů. Automatické stereotypní přebírání starých pořádků. Úkon, který předpokládá nekritickou důvěru ve správnost daného aktu. Akce, kterou není třeba promýšlet, neplyne z rozhodnutí něco udělat, ale ze zvyku. Nebere ohled na konkrétní situaci a podmínky.

nezasadím strom

Zhodnocení možností a odmítnutí. Provedení informovaného rozhodnutí. Uvědomění a odvaha se postavit běžné praxi. Nechtít dospět podle běžných kritérií.

zasadím

Něco zasadit značí aktivní přístup. Udělat něco, co má účinek a důsledky. Ochota přece jen udělat něco tradičního. Zkouška dospělosti podle vlastních představ. Nezasadit nic by znamenalo pasivitu a rezignaci.

rybíz

Ovoce, které je trochu kyselé a ne každému chutná. Je to spíše staromódní nebo retro ovoce, ze kterého dělala babička sirup. Je to ovoce evokující vzpomínky na dětství. Není módní, ale spíše hipsterské. Je to praktická rostlina v tom směru, že se dá v sezóně oďobávat. Sklizní z jednoho keře rybízu se nedá živit celou zimu, je to spíše okořenění obvyklé stravy. V přeneseném významu by rybíz mohl být vedlejší pracovní úvazek, neobvyklá nika nějakého oboru. Představuje spíše koníček než životní poslání, cestování za přáteli po okolních zemích a první garsonku.

rybíz vs. strom

Životnost keře je relativně krátká, nepřetrvá generace a nebude mít majestát stromu. Ale v celkem krátké době vidíte výsledky. Rybíz jako ne-strom je snahou myslet out-of-the-box. Strom má dělat dojem. Rybíz je drobné potěšení. Rybíz je malý rozměr a je snazší rozumět tomu, co pro nás znamená. Provedení sadby rybízu je dostupnější. Strom je velký, je těžší vymyslet, kam ho zasadit. A taky je jeho generace přesahující význam více vzdálený našemu chápání.

zasadím rybíz

Reakce na tradice s nadsázkou. Zasadit rybíz místo stromu je trochu rebelské. Je to pokus o to vyčnívat. Nejde     o nic megalomanského, co by při neúspěchu znamenalo velké ztráty. Přesto je třeba se o keř starat a ovoce sklízet. Pro generaci našich dědů je zasazení jednoho keře k smíchu a nedělá to na ně dojem. Generace našich rodičů možná neměla potřebu sadit cokoli, aby dělala dojem. Pro naši generaci dětí z města je i pár sezón přeživší keřík zážitek.

Rozprava

Samotný rým "Nezasadím strom, zasadím rybíz!" mi říká, že přistupovat k životu s humorem je oblíbené nezávisle na časoprostoru. Pokud by si měl člověk zvolit mezi nátlakem, poučováním, dramatizováním nebo odlehčením situace. Dobrovolně bude většina určitě volit, se nad nástrahami života raději zasmát. Být toho schopen v kritických situacích je však otázka druhá. Pamatuji si velké rozčarování z toho, jak moje vidění sebe sama jako pohodového a veselého člověka, bylo po setkání s výzvou v podobě své zmenšené verze silně otřeseno.

Když "nesadím strom" reaguji na konzervativitu. Dříve se nejspíše očekávalo, že se lidstvo chová přirozeně racionálně. V poslední době se více zdůrazňuje nutnost podrobovat kritickému hodnocení běžné lidské konání. Zamyslet se nad tím, co je vlastně ještě funkční a čemu je naopak třeba se vyhnout. V jednání lidské společnosti je spousta stereotypů, které nám vlastně brání v rozvoji a my nejsme schopni si to uvědomit, nebo připustit. A to nemluvím o neskonalém množství lží a zkreslení, o kterých většina nepochybuje, že jsou pravda. S kolika výzvami jsem se v tomhle směru na rodičovské setkala. Chcete pár? Jak má vypadat porod. To, že tak, jak ho známe z porodnice a TV vypadá jen asi posledních šedesát let. Že sice mnohé problémy vyřešil, ale mnoho nových způsobil. To jak děti nosíme v náručí a jak je motivujeme k rozvoji motoriky stojí za to konzultovat s někým, kdo se tím skutečně zabývá a ne s 30. vydáním 20 let needitované knihy o miminech. A to nemluvím o nutnosti uvědomělosti v tom, u koho se inspiruji pokud jde o komunikaci s dětmi a všemi ostatními. Budu-li volit běžné výhrůžky a podplácení nebo se budu snažit se přeučit na naslouchání a popis. Je toho mnoho, co je třeba zpochybnit. Od výklad historie ve školních učebnicích, které by už pomalu dokázal proškrtat kdejaký pravidelný divák National Geographic, přes skladbu naší stravy až po pracovní dobu. 


"Zasadit rybíz" je forma sebevyjádření. V současnosti se ve společnosti snadněji orientujeme podle jedinečných lidských příběhů, než na základě ideologií velkých institucí. Vybočení z řady nám pomáhá být identifikovatelný v záplavě ostatních. Rozhodnutí se pro to, "zasadit rybíz", má naznačit, že pokrok nemusí nutně představovat tvorbu nových věcí, ale nový pohled na věci staré. Oživování starých myšlenek v nových kontextech. Výběr drobného ovocného keře ukazuje na opatrnost a neochotu riskovat velký zisk nebo ztrátu. Vede nás k tomu, nepouštět se radši do žádných větších akcí. Někdy je však možná lepší věnovat se malým projektům, protože alternativou je často nečinnost. Jsme ve světě, kde nás má mnoho možnost udělat "něco", jen opravdová hrstka má šanci vytvořit opravdu velkou věc. Já to vnímám tak, že to mnohým otvírá dveře a ubírá jim ostych pouštět se do aktivit, které znamenají drobné zlepšení jejich života a života v jejich okolí. Třeba onehdy jsem potkala skupinu žen cvičících v parku v celkem nevkusných pozicích, žádné líbivé taiči to nebylo. Ale viděla jsem taky rybíz, nabily se energií městské zeleně, oživily veřejný prostor a překonaly stud. Svůj rybíz jsem sázela při studiu španělštiny, nebo ultra levicových mediálních studií (což mi došlo až ke konci druhého semestru :D), když jsem se vdala, nekonečně dlouho kojila děti a naposledy, když jsem se rozhodla stát parkurovým běžcem. Čímž je myšleno běhání kolem řeky po čtyřech a technicky dokonalé opatrné přelézání překážek, které dokáže přeskočit každý žák třetí třídy. 

Motta a citáty jsou v kurzu, mnozí si jimi dokážou zaplácat nástěnku na Pinterestu, jiní si neodpustí denně tři olajkovat na Facebooku. Podněcují naše emoce, vyvolávají obrazy a vzpomínky. Nejsou to jen rýmy, skutečně nesou poselství. Já byla zvědavá na význam toho, které jsme jako svěží mladí maturanti byli ochotni nosit zavěšené na poloprázdných plandavých taškách do školy (za školu). Těší mě, že se s ním i po letech můžu ztotožnit. Nelituji toho, že bylo naše stužkovací heslo zvoleno trošku pod tlakem. Je to myšlenka, která skrývá pozitivní motivace, nadhled, nebere sama sebe se moc vážně a dá se jí inspirovat i s odstupem let. A co vy, pamatujete si, co jste měli na stužkách? Co říkáte na náš rybízový rým? Odpovídá význam toho hesla mému rozboru? Byla to sémiotika? A co říkáte na to sadit rybíz a snít při tom o stromu? Jsem zvědavá na vaše komentáře nebo maily.

Díky, že jste si našli čas.

Michaela

hnizdeni@gmail.com

Přerostlý kabát

Poslední roky mě můj zimní outfit do konce sezóny pravidelně úplně umořil. Jsem ten typ, co si koupí něco kvalitního, co vydrží a ono to pak bohužel vydrží :) Za X-tý měsíc a N-tou sezónu, kdy nosím denně ten samý kabát a kozačky, už se na ně v půlce února nemůžu ani podívat. Pomalu jsem proto začala měnit strategii a letos jsem konečně sklízela první plody. Vrchol rozmařilosti! Krom bundy do tuhé zimy budu mít dva(!) kabáty do mírné zimy. Odvážně poruším pravidlo „nový, až ten starý doslouží“.



Bez tlaku naléhavosti a nutnosti absolutní všestrannosti daného kusu jsem se pustila po stopě za trendem nadměrného kabátu (oversized coat). Nebudu to moc rozpatlávat, …nicméně: V běžných řetězcích sice byly náznaky, ale nikdo neměl dost odvahy se do toho obout. Mou cenovou představu (ideálně zadarmo) tam taky nenaplnili. O materiálech škoda mluvit. V sekáčích jsem zase zjistila, že takový velký kabát je celkem ošidná komodita. Moc široká ramena, střihy do A, až příliš okaté osmdesátky. Trvalo to, ale našla jsem autentický dobový kus, který si zachoval šmrnc napříč generacemi. Ve srovnání s novým ve výprodeji byl za atraktivní cenu i po započítání oprav. Navrch je z materiálu v takové kvalitě, na kterou bych si u nového neměla vůbec šanci sáhnout. Kabát má tepelný a vlhkostní komfort, o kterém se mě snažili celý život přesvědčit, že lze dosáhnout jedině v šusťákové bundě. Odpověď na záhadu, jak mohou někteří lidé chodit v zimě v kabátě a nemusí pod ním mít tři mikiny. A už vůbec mi nedošlo, že i když prší nebo sněží, jsou v suchu :) (já už teda taky)



A teď ten závratný objev: Pokud se střídají tři, a letos díky několika nečekaným lednovým a únorovým jarním vsuvkám, vlastně čtyři horní vrstvy, nevzniká u mě tradiční únorová averze (jeden rok začala snad už v listopadu) vůči zimnímu oblečení. Dokonce pomalu beru na milost i některé ultra ohrané věci. Jo a taky se oděvy a obuv tak neopotřebují, takže není třeba čekat na to, kdy doslouží. Budou už prostě věčné :D :D

zdroj: Pinterest

zdroj:styleheroin

zdroj: Pinterest

zdroj: Thefashionguitar

Nadměrečná silueta je dlouhodobým trendem. Našla jsem obrázky z přehlídek, které proběhly na začátku roku 2012. Takže jsem si ho, po minimálně čtyřech letech kdy frčí, nemohla odpustit ani já. A to jsem chvíli trnula, jestli to nebyl přece jen opožděný krok. Nebojte, nebyl, před dvěma týdny se to po New Yorku v obřím čemkoli jen hemžilo. Ale je to takový oříšek tenhle trend. Mám za sebou několik pokusů o nastajlování velkého svetru (oversized knit), ale výsledek je pravidelně značně odlišný od toho, co se fotí na ulicích v době týdnů módy. Ony vypadají šik, já vypadám jako obtloustlá učitelka z devadesátých let. Můj vzhled záporňáka z béčkového akčního filmu, co skrývá pod hubertusem brokovnici s kompletní délkou hlavně, který jsem výše vykouzlila, tak považuji za úspěšné splnění zadání. Kim Basinger v devět a půl týdne bude další meta ;)

idol prvního stupně

idol druhého stupně

Jakému trendu se snažíte dostat na kobylku vy? Podařil se vám v poslední době nějaký vyvedený kup? Tak ať vás letos zimní oblečení těší třeba ještě v půlce března!

Michaela

Svět bez žen

Jsou to čtyři roky, co jsem na rodičovské. To je déle, než jsem byla na výšce v Ostravě nebo v Praze, dvakrát déle, než jsem pracovala ve fabrice. Předhání to jen šestileté studium na gymplu a práce na dálku v Anglii. V době před mateřskou jsem byla naivní a zelenáč a mladá a nezkušená a taky společenská a iniciativní. Zakládala jsem si na tom, abych byla v genderově vyváženém kolektivu ve dne i v noci. Teď jsem ve svých nejlepších letech – v plné síle, inspirovaná, nabitá hormony. Na rodičovské, troufám si říct, funguji jako většina českých žen. Maximum produktivního času trávím s dětmi. Nějaké procento času věnuji kreativní tvorbě. Buď koncepčně, vymazlováním profilů na Pinterest a Polyvore nebo prakticky, buď příspěvky na blogu nebo nějakou rukodělnou tvorbou. Nevyrábím však nic, co by stálo za zakládání účtu na fleru. Část času, který nepovažuji za relaxaci, se vzdělávám: četbou a nárazově na kurzech. Ústředními tématy, kdo by to byl řekl, jsou děti a eventuálně seberozvoj. Mnozí mi potvrdí, že se to prakticky kryje. Nepracuji – zdá se mi to v mé situaci příliš komplikované s nejistým poměrem zisku vůči úsilí. A tím nemyslím úsilí, které bych věnovala práci, ale řešení a organizování toho, abych tu práci vůbec měla kdy a kde provozovat. Znám ženy, co pracují, i když mají malé děti. Musely udělat nesnadný a ne vždy zcela dobrovolný kompromis  – nebýt s nimi. Má motivace pracovat není tak velká, jako potřeba být s mým batoletem – má ne zcela dobrovolná volba je být s ním.

Takže, jako to je – v práci bez dětí nebo s dětmi bez práce. Takové je standardní společenské nastavení. Musíte mít přece výkon a ostatní klid na práci. V šedé zóně mezi danými extrémy jsou ojedinělé případy integrace matek do pracovního procesu, implementované na popud mateřských společností z pokrokových destinací (díky Belgie / nech si zdát Koreo). Případně práce na volné noze, kde se však koordinaci zaměstnání a rodiny musíte naučit tím těžším způsobem, okoukat jste to neměli od koho.

Díky mé volbě vidím nový svět, do kterého zapadnete klidně na 6 let ani nevíte jak. Najednou zjistíte, že jste buď sama, nebo když se vám zadaří dostat mezi lidi, ať do kavárny, herny nebo na hřiště, potkáte hlavně další ženy (kde je můj vyvážený kolektiv teď?). Když se večer vydáte na pivo, budou ženy kolem třiceti v podniku spíše ojedinělé. Pokud si sednete, ke svým vrstevníkům, budete převážně ve společnosti mužů. Nikam, kam chodí produktivní lid, se nedostanu, tak nevím, chybí jim tam ty ženy na vrcholu sil? Není jim divné, že na X dlouhých let někam mizí? A není všem divné, že se marně pokouší být svěžími animátorkami 12 hodin denně a zbytky potenciálu vrazí do háčkování? I já, až se vrátím do světa dospělých, to třeba budu ignorovat, budu ráda, že se mě to už netýká. Jenže taky můžu rychle zjistit, že nejen jako matka s malými dětmi jste předmětem vyloučení. Jsou tu ještě větší děti, zamčené přes den ve škole. Nezaměstnaní, protože bez peněz do hospody nelez a třeba staří lidé.

Žijeme ve světě, ve kterém se spousta běžných lidských aktivit tak specializovala a navzájem sobě vzdálila, že mnohým přijde být nenormální, to, co je pro jedince přirozené. Mnohým už však status quo nevyhovuje. Snít utopie o tom, jak si vezmu do práce kojence a všichni včetně něj z toho budou nadšení, je pasé. Je čas na malé kroky, které pomohou lidi integrovat (zinkluzivnit?? :D). Nezajímá mě koncept kontinua, zajímá mě občanská společnost – projekty neziskovek a programy politických stran. Inovace, které nám usnadní život, nejsou jen v technologiích, ale i v tom, jak se společenské a právní prostředí přizpůsobí potřebám svých členů.

Inspirace, jak se přiblížit k větší přirozenosti bytí, přichází často náhodou. Mě v poslední době inspiruje „Poslechovka v zeleném baru“ –  časoprostorová kapsle jí říkám. Kde se vzala, tu se vzala a v závislosti na souhrnné shodě několika dočasných podmínek se objevila akce, která předpokládám, nebyla doslova zamýšlena tak, jak nakonec vypadá. Účast na druhém díle ve mně vyvolala pocit, jako bych byla na domorodé oslavě někde v prérii. Vůbec jsem totiž nečekala, že přijdu večer do baru a bude tam mnoho žen kolem třiceti. Taky jsem nečekala, že když přijdu o půl sedmé, už tam bude plno lidí. A taky, že tam bude pobíhat desítka dětí ve věkovém rozmezí od novorozeněte po předškoláka. Nějak se podařilo, že všichni působili přirozeně, relaxovaně a jako na večírku. Mluvila jsem s muži i ženami, dokonce i s páry, v jednou časporostorovém momentu! Samozřejmě, nic z toho nebyla náhoda. Osazenstvo se skládalo hlavně ze členů lokální komunity. DJ hrál muziku, která byla dostatečně atraktivní na to, aby přitáhla lidi. Akce byla poměrně striktně časově omezená, takže kdo by nepřišel včas, přišel by pozdě. Bylo to v lednu, takže i když se začalo brzy, přece jen nebylo trapně světlo. Šlo o nekuřáckou budovu. Baru přiléhala velká chilloutová místnost. A slavily se tam narozeniny. Neříkám tím, že se mají nutně na každou párty tahat děti. Já je s radostí nechala doma. Ale ještě před rokem, by byla má situace jiná, a kdybych měla řešit, jestli přijít s dětmi nebo vůbec, nebo mít možnost přijít i s partnerem, ráda bych měla tuhle možnost volby.

Jsme na prahu generační změny.Stejně jako ti před námi, si změny o které stojíme musíme zařídit sami. V mém okolí jsou případy pionýrů, kterým se daří z vyloučení vymanit a razí cestu ostatním. je čas myslet na to, bude můj příspěvek naší věci.

A co vy, žijete ve světě dospělých nebo mimo něj? Jak se v tomhle nastavení cítíte? Chybí vám ženy/děti? Jak se vám daří udržovat rovnováhu mezi prací a rodinou? Zažili jste v poslední době někde pocit, že jste s domorodci v prérii J?

Rozloučení s mým prvním.....stromečkem

Naši současnou rezidenci obýváme už skoro deset let a až do letoška jsme ji bránili před vánočním stromečkem. A vůbec se do ní Vánoce dostávaly pokradmu, postupně a opatrně. Vánoce 2015 jsme však rozbalili naplno a s průběhem adventu jimi zaplavili celý byt.

Celý byt proto, že různých typů dekorací bylo tolik, že bylo třeba dát každé vlastní prostor, aby mohla zazářit. A taky jsem doufala, že pokud bude dětem v pokojíčku stromeček volně k dispozici, uchráním od nich ten hlavní ve prospěch vlastní koncepce.

Strategie to byla celkem funkční, ale přece jen nezůstal stromeček jenom v mé moci. Mou představu čistého "vintage looku" založenou na směsi klasických skleněných ozdob nižší jakosti, kterou jsme dostali na Mikuláše, dcera vylepšila další "krásou", převážně bižuterií, kterou našla ve šperkovnici a věšením svých oblíbených baněk do shluků.

Nejzásadnější otázkou ohledně stromku byl materiál. Zvažovali jsme jak umělý v nějakém extravagantním zpracování, tak řezaný. Živý byl nakonec snadnějším řešením. Rozpočet byl poměrně omezený a taky dlouhé rozhodování nakonec omezilo náš výběr. Ale že je to ten první, jsem do něho, navzdory jeho roztančeným tvarům, nekriticky zamilovaná. Proto jsem se ho taky snažila udržet co nejdéle v co nejlepší kondici. Podělím se s Vámi o pár tipů na zachování vánočního stromečku.

Vezměte si s sebou na nákupy stojánek. Vyberte si co nejčerstvější strom. Už při výběru zkontrolujte jehličí, jeho barvu a zdali už náhodou neopadává. Ideální je nákup stylem uřež si sám. Jeho kmen by měl být rovně zaseknutý, pozor na vysoustružený kmínek kvůli stojánku. Strom saje vodu skrze svou kůru, když ji odstraníte nebude moci nabírat zálivku. Tak výběr raději přizpůsobte svému vybavení. Nechte si strom zabalit do sítě ať si ho cestou nepolámete. Na balkoně jej dejte do nádoby s vodou, mrzne-li, obohaťte vodní lázeň o glycerin, aby zůstala voda tekutá. Pokud je teplota vevnitř výrazně odlišná od vnitřku, dejte stromku šanci se aklimatizovat, než si ho postavíte do obýváku. Nechte ho nejprve na pár hodin v chladnějších prostorách. V interiéru ho umístěte dále od zdrojů tepla. Doma strom zajistěte před pádem ve stojanu a případně, pokud ho máte křivolaký jako já, raději přivažte i silonovým vlascem. Ideálně by měl být stromek ve vodě i doma. Taky je možné ho občas rosit rozprašovačem, pozor však na světýlka. Pravidelně odstraňujte jehličí z podlahy. Po vánocích se ho ekologicky zbavte.

Sedím tu u počítače a každou chvíli se pustím do odstrojování. Sbohem Vánoce, vítej roku 2016. Všem přeji splnění letošních předsevzetí :)

Michaela

3x vánoční diamanty

Letos se na adventní tvoření dostalo dříve než na poslední chvíli. Tak mi toho doma visí zase o něco více. Prvotní inspirace byla v sadě zlatých plastikových diamantů, které jsem pořídila v loňském povánočním výprodeji v Ikea za zlomek původní ceny. K jejich instalaci jsme využili úžasně univerzální chlupaté drátky, známé jako "pipe cleaners".

   





Zbytek vlastní produkce se odvíjel od zmíněného trendy útvaru. Tvořila jsem tradiční skandinávské ozdoby z brček. Ověšela jsem barborky. Co myslíte, vykvetly?



 

Chlupaté drátky jsem se pokoušela zkrotit do zmíněného ušlechtilého tvaru taky, hm, kdo by řekl, že i v tomto případě je lepší vzít v úvahu návod. Já se do akce pustila živelně.





Co si myslíte o trendech ve vánočním zdobení? Snažíte se držet mimo a rádi se každoročně vracíte k tradičním ozdobám nebo zkoušíte novinky?

Všem přeji hezké svátky :)
Michaela

Adventní kalendář 2015

Letos jsem se poprvé zmohla na adventní kalendář, ač tohle úžasné DIY na Pinterestu sleduji už pár let. Ono, pro sebe si ho dělat nebudu, že. A když si vzpomenu, jak loni dcera zakroutila hlavou nad tím klasickým čokoládovým, a vyjedla všechny čokoládičky na jeden zátah, jsem ráda, že jsem neztrácela čas :D Letos zdá se je naděje, že se alespoň většina obsahu zpracuje podle předpokládaných pravidel.

  

   

trpajzlíci, kornouty, domečky, věšák, stylový font,náplň

Zpracování zadání se nabízí mnoho od trpajzlíků z toaletních rolek, přes vesničku papundeklových domečků, po jednoduchou krabici ala kartotéka. Já zvolila závěsný systém, protože je prostorově méně náročný, na pohled je efektní a není to komplikovaná fuška. Výrobní fáze se dala smrsknout do jednoho odpoledne. Původní představa o hodince přes polední spánek byla k mému překvapení nedostatečná :) Svou roli sehrála, krom vymýšlení co do kterého dne, improvizace při nahrazování chybějících pytlík. Díky míchání různých balíčků však nakonec vypadá výsledek svěžeji než původní plán. Při příštím pokus chci vzít v úvahu i zpracování samotných čísel. Chtěla jsem je udělat co nejjednodušší, aby byly pro tříleté dítě snadno čitelné, nicméně nějaký vyšperkovaný font by působil uhlazeněji. Ale jak už jsem v nějakém předcházejícím článku zmínila, uhlazenost letos cílem nebude :)

Možnost vycpat kalendář i něčím jiným než bonbóny se mi na celé věci líbí nejvíce, nicméně otevírá to problém, co do balíčků vlastně schovat? Zatím čekám na reakce a těžko říct, co bude mít vlastně úspěch. Krom poměrně očekávatelných pozorností, jako balónky, vánoční ozdobičky, sponky do vlasů a nálepky, jsem zabalila taky svítící náramek, tetovačku, šampon v pytlíku nebo třeba razítko. Štědrý den se ještě chystám osolit tubou třpytek na kůži. Čím jste naplnili kalendář vy? Co mělo úspěch?

Já si u tohohle projektu značím "nailed it" ;) a těším se, že se letos ještě podělím o nějaké "děckuvzdorné" či dokonce (to překládání do češtiny je fakt o moje nervy) "children friendly" vánoční kreace. A co si letos vyzdobíte vy?