sobota 24. října 2015

Polňačka stajl


Taky máte rádi, když je plánovaný výlet nakonec kratší než bylo původně zamýšleno, protože je za humny prostě pohoda? A teď nemám namysli návrat domů ze vzdálenosti tří metrů od vchodu, protože má potomek plné gumáky (pro přespolní holínky) vody. Kombinace sluníčka, zlatého listí javoru a babiččiny kreativní mysli nám vykouzlila podnětnou atmosféru pro pohodové podzimní odpoledne.

Najdi tři víly.
Tady je taky víla :)
Tady jsou dvě.
A tady myslím víla, motýl, nějaké stromy a lodička. Frajeři najdou i letící bublinu :)

A samozřejmě vohoz pro takovouhle rodinnou procházku. Jak jsem zmínila počasí přálo, tak můžou softshellky klidně odpočívat. Stačí příjemný úplet, v mém případě ho soudruzi z Tchibo podšili něčím funkčním, takže kdyby něco, tak se to dá na tu krátkou distanc přežít. Když jsem u toho svetru. Leta pro mě bylo záhadou, v jakém počasí se vlastně nosí. Buď je v nich horko, nebo pod ně fouká nebo pod kabátem je v nich opět horko a do deště v tom taky snad nikdo nepoleze. No prostě na ně v česku neexistuje počasí. Ha, až letos. Nefouká ani neprší. Takže musí jít o nějaký falešný podzim z katalogu zcela nepraktické podzimní módy zahrnující ponožky v sandálech (teď mám na mysli tu trendy verzi), ponča a divoce chlupaté umělé kožichy. Napadá vás taky něco, co sice vypadá poměrně nevinně, ale z praktického hlediska je mimo mísu? A stalo se vám, že jste si to i koupili a pak neměli kdy nosit?



Zpět k mému vybavení na drnové molo, kde jsem svým zjevem oslňovala otepi sena a dva pejskaře. Zmínila bych indickou šálu, kterou jsem dostala dárkem z letošních Colorsů. Koženou italskou kabelku, o které jsem brzy po koupi zjistila, že je vlastně kopií anglické kabelky :D Tak mi pak nějakou tu sezonu trvalo se s tím vyrovnat. Nicméně, jak se věci opotřebovávají a vyřazují a na nové se mi nechce uvolnit prostředky, tak jako když najdeš, že.


Abych ještě pozvedla ten lux pocit z tlačení kočárku po poctivě obznačkované psí ztezce, oblékla jsem si k tomu plandavé černé smokingové kalhoty se saténovým detailem kolem pasu a utahovací stužkou.




Někteří se zajímali o to, co nosí dcera. Tak, má na sobě červenou plyšovou mikinu z letošní vánoční edice Peppa a Zuzka. A správně tipují ti, kteří si myslí, že můj výběr to minulý týden v Tesco nebyl.


Tady je pěkný detail té etno šály. A vlasů. Jedno z mých mnohých předsevzetí, které kdybych měla nejdříve splnit a potom publikovat, tak tu asi fakt nic není, krom toho, že budu fotit na opravdový fotoaparát, je i, že tu budu mít i nějakou fotku s upravenými vlasy :D Jednou se dočkám.


A celkový dojem uzavírají mé botičky z Shoe Embassy, kupované ještě ze stánku na trhu v Londýnském Spitalfields. Teď už mají tihle obuvníci čtyři kamenné obchody a boty stále drží a asi by vypadaly o něco lépe, kdybych až do minulého týdne nepostupovala podle doporučení z běžných obchodů s obuví a prostě je jen dvakrát za rok nenaimpregnovala. Díky úžasně motivačnímu článku na Modním pekle jsem začala svou domácnost rozšiřovat o vybavení jako napínáky a balzámy na kůži. Uvidím, co z mé kožené obuvi půjde ještě zachránit.



Na závěr ještě trocha umění v předměstské krajině. Jak si slunný víkend užíváte vy?

čtvrtek 22. října 2015

Co park dal...

Mezi lovením dítěte z kaluží a keřů zbyl čas i na trochu landart u borovice vejmutovky

...a modřínu opadavého


Recyklovaný odpad ze zrušeného záhonu u podchodu


...se v kuchyni pěkně vyjímá




neděle 4. října 2015

Strach z uprchlíků? - vlastně nedostatek sebeúcty


Tohle není článek (dobře, tak spíše glosa) o tom, kolik uprchlíků kam běží, tak se nemůžu ohánět čísly. A taky nemusím, protože o to v celé kauze vlastně vůbec nejde. Když si zrekapituluji pár mých rozhovorů na tohleto téma z posledních týdnů, vždy šlo vlastně o větší či menší strach. Dovolím si tvrdit, že o iracionální strach. A není vyvolaný ani médii ani politiky ani krvelačnými islamisty. Lidé se bojí 'globálního problému', 'mladých mužů', 'cizí kultury'.
A proč je to iracionální? Protože s těmihle věcmi se nedá nic dělat. Jediné s čím můžeme pracovat jsme my sami. A nemluvím o tom, že je třeba sbalit pytel dek a jet na Balkán přesvědčovat se o čemkoli. Klidně můžeme zůstat doma s vlastní hlavou. Protože ten prapůvodní strach, co ty všecky, o kterých jsem se zmínila i nezmínila, zastřešuje, je strach z vlastní nedostatečnosti. Podřadnosti naší víry, organizace, kultury, kterou má ohrozit příliv cizinců. Nemluvím o sebevědomí, pod které bych zařadila to, jak jsme pyšní na svůj životní styl. Ale o sebeúctě, o tom, jak dokáže naše společnost eliminovat nebezpečí již dávno zavedenými procesy, které by se měly kreativně přizpůsbit aktuální situaci. Jak dokáže naše kultura zpracovat nové prvky bez obav z toho, že si z nového vezme něco jiného, než to dobré. Obava z toho, že příchozím nemáme co nabídnout, že je o našem přístupu ke světu nemůžeme přesvědčit. 
Jaké potřebujeme lepší argumenty než presumpci neviny, milosrdenství, přemýšlení a racionalitu, proaktivitu...(klidně doplňte další) Proč tedy lidi třídíme u dveří? Jasně, že přijde kde kdo, ale bude to první sekta, se kterou se tu budeme vypořádávat, nebo snad první domácí násilník, vyžírka?
Já nemám strach.