To se člověku ani nezdá, jak je cesta od skříně k publikování vlastně krkolomná. Nicméně, když se sejdou alespoň některé podmínky, tak se občas i zadaří dojít až do cíle. Nafocený model je založený na topu. Tahle halenka mi připoměla tmavovlásku z party dívek z filmu Pomáda s Johnem Travoltou. Cítím se v ní tak nějak retro drsňácky. Možná trochu i proto, že v ní zkouším překonat svůj blok vůči zkráceným topům. Kanafasová kostka, jak tomuhle vzoru pracovně říkám, poněvadž netuším, jak se doopravdy jmenuje, je letos v konfekci vidět na všem možném. Kdyby šlo o podobně střižené propínací šaty byl by vzor velmi klasický, ale že jde nakonec o halenku, je i trochu překvapivý.
Vzhled je doplněn přiléhavou žerzejovou sukní. Můžu tvrdit, že je to midi. Nicméně, kdo měl něco takvého někdy na sobě, tak mi potvrdí, že doma je to midi, pře domem je to délka nad kolena a jen co přidáte do kroku, tak zjistíte, že jdete najednou v mini.
Po nekonečných analýzách trhu a pár kompromisech jsem si konečně pořídila semišovou třásňovou kabelku. Takže se s ní teď budu povinně promenovat prakticky ke všemu celé léto. Outfit by měla společně s bižuterií bohémsky odlehčit.
Metalické botky jsou můj test vykrojených špidlatých balerýnek. Obávám se ale, že výsledkem takového testu je nakonec jen to, že levné boty nevydrží ani sezonu, tak se na nich nedá nic testovat. Zkušenost s vikslajvantovýma křuskama z řetězce mi říká, že z dlohodobého hlediska je větší investice do materiálu výhodnější. Jenže to si potom člověk musí vystačit s omezeným množstvím párů všestrannější obuvi. No aby hrom do toho.
